Na prosinec, do času předvánočního shonu, jsme naplánovali relaxační výlet na Kozel. Přidali se k nám
Cornelius, Otík s kamarádkou Mášou a Fren, všichni samozřejmě se svými páníčky. Trošku jsme
měli strach z počasí, ale v rámci možností bylo "krásně" - nepršelo ani nesněžilo,
jen na nás v lese kapala voda ze stromů. Před procházkou jsme se zahřáli svařáčkem
a pak se vydali zámeckým parkem nahoru.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Po procházce parkem jsme byli trošku zadýchaní, těšili jsme se nahoru na vyhlídku na krajinu.
Bylo bohužel mlhavo a nebyla vidět ani blízká zřícenina hradu Radyně. Psi naší zastávky využili
a pořádně se proběhli.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pak jsme pokračovali v procházce lesem, po stezce přímo k našemu dalšímu cíli restauraci Hájek.
Naši miláčci opět využili volnosti a pořádně se proběhli. Svojí rychlostí opět překvapila Bára, které
nestačila ani ovčanda Fren.
Měli jsme možnost trénovat i přivolání. Potkali jsme pát jiných výletníků jak v parku, tak i v lese.
Všichni zvládli přivolání na jedničku.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V restauraci jsme doplnili energii. Jídlo bylo velmi dobré, jen jsme se trošku podivili
nad cenami. Po odpočinku jsme se vydali zpět k autům na parkoviště.
Výlet byl naprosto úžasný a použiji slov Vlaďky - "Byl to balzám na nervy."
|