Naše chovatelská stanice
Od Brdské studánky vznikla v roce 2002. Jméno jsme zvolili podle naší oblíbené studánky v brdských lesích.
Jak vlastně začalo naše soužití s LEONBERGERY?
Výběr plemene byl u nás opravdu zajímavý. Babička chtěla černého psa, rodiče něco středního a hlavně na ven
.
Domácí volby vyhrál LEONBERGER, který PLNĚ SPLŇUJE všechny uvedené podmínky
Beska - Bessy pod Tisem - byla náš první leonberger. Narodila se 16.5.1998 v chovatelské stanici manželů Blechových v Čelákovicích.
Měla 8 sourozenců - 3 bratry a 5 sestřiček. Přivezli jsme si ji v červenci 1998 a tak začala naše společná pouť životem. Když Bes poprvé uviděla teta, pojmenovala ji "Medoušek"
a v celé jejich rodině tato přezdívka už zůstala. Bessy byla velmi živé štěňátko a my jsme velmi rychle pochopili,
že bude třeba jí vymyslet nějakou zábavu - její hry "zákopová válka" a "kdo okouše víc stromků" se nám moc nezdály.
Byli jsme úplní laici ve výchově psa, tak jsme tedy začali chodit na cvičák - základy poslušnosti musí přece umět i leon.
Byl to takový vesnický, skoro rodinný cvičák, zacvičili jsme si cviky poslušnosti a
přeskákali překážky, na obranu nebyl figurant a pokud se někdo přihlásil jako dobrovolník, nechtěl dělat figuranta leonbergerovi - nechápu proč.
Občas jsme chodili i na stopy, kde se Bes vždy blýskla. Pak jsme pustili psy, aby se pořádně vyřádili a my jsme mohli mezitím poklábosit.
Je velká škoda, že byl tento cvičák v roce 2003 zrušen. Majitel pozemku se rozhodl jej prodat na stavbu rodinného domu. Je nám moc líto, že město Mirošov nechtělo své kynology
podpořit, třeba poskytnutím náhradního pozemku. Je pravda, že v té době pravidelně cvičili asi jen 3-4 lidé. Na protest toho zrušení (opravdu jen symbolický)
jsme se s Vladěn rozhodly složit s našimi miláčky alespoň základní zkoušku poslušnosti - ZZO. Tu jsme úspěšně složily, tedy vlastně ji složili naši psi - ovčák Cir a leonka Beska.
Beska se vždy na cvičák těšila, sobotní odpolední procházka nemohla být nikam jinak než na cvičák. A ještě dlouho po zrušení cvičáku to nemohla pochopit.
Bessy odchovala ve dvou vrzích 12 krásných a zdravých štěňátek.
Otcem
prvního vrhu - A - je krásný pes z českého chovu Arny Danův přítel. 1.5.2003 se nám narodili
2 kluci - Alf a Assan a 4 holky - Aida, Asta, Arka a Alma. Z tohoto vrhu byl v květnu 2005 uchovněný pes Assan, domácím jménem Berny.
Assan je otcem tří vrhů - v CHS Od Bučického mlýna se narodilo 9 štěňátek, v CHS Golden Elf byla odchována 3 štěňata a v CHS Čejiva 4 štěňata.
Ve druhém vrhu - B - jsme se rozhodli pro zahraniční krytí.
Otcem štěňátek je pěkný urostlý pes z Dánska Khaimas' Just Incredible - Plet.
Štěňata se narodila 18.5.2005, nejdříve přišli na svět kluci - Borris, Ben, Bad, Bary a Barros a nakonec jediná fenka vrhu - Bára.
Barča zůstala s námi doma. Měla se stát a také se stala následovnicí Besky v chovu.
Barča - Bára od Brdské studánky - se vždy na rozdíl od živelné Besky projevovala jako velká dáma. To je ale jen přetvářka - je v ní také skrytá dračice.
Od malička ráda nosí plyšové hračky, docela dlouho jí vydrží, např. kočku má od svého narození. Každé hračce jen vytrhne oči
, ale tím destrukce končí.
Barča (narozdíl od Bes) pěkně souměrně rostla, v osmi měsících byla stejně vysoká jako Bessy a vážila 43 kg. Pak začala poprvé hárat a
od té doby si udržovala štíhlou postavu, čímž nás často přiváděla k šílenství. Její styl žraní čehokoliv - pamlsků, masa, granulí, vajec, ... - byl velmi opatrný,
jakoby se bála, že na ni z toho jídla něco vyskočí.
Toto pubertální období skončilo až ve dvou letech. Teprve pak přibrala na současných 53 kg (únor 2008).
Dnes již (stejně jako Beska) umí perfektně krást jídlo. Jen první pokusy, kdy si chtěla odnést jídlo i s talířem, skončily nezdarem.
Mít dva psy má své kouzlo. Můžeme to všem vřele doporučit. Vymýšlí stále nové a nové hry a je opravdu na co koukat.
Přetahují se o hračky, společně loví kočky i kradou jídlo. Často se i kolemjdoucí zastavovali a koukali na holky, jak si hrají.
I člověk jdoucí na procházku s alespoň dvěma psy působí impozantně. No podle někoho možná i nebezpečně - zvlášť podle majitelů malých plemen.
Naši psi žijí doma společně s našimi kočkami a na jaře i se želvou Žofinkou (ta má letní sídlo ve skleníku). Na dvoře se setkávají i
s našimi zdomácnělými divokými kachnami a občas nějakou slepicí, která přelétne ohradu. Ke slepicím však psi nesmí, ne že by jim ublížili,
ale nenechali by nám žádná vajíčka
- kachna už to dnes ví také.
Přes léto s námi psi vodí ovce na pastvu. Chodí většinou s tátou, to je bez problémů, holky i ovce jsou naučené co musí a co naopak nesmí dělat.
Když jdou se mnou, tak se předvádějí, co všechno umí. Bes jednou oddělila ze stáda nejlepší jehně a přihnala ho ke mě, moc se pak divila, že jsem ho nezakousla
. Měla jsem v tu chvilku spoustu práce nezakousnout ji.
Ze dvora máme výhled na čapí hnízdo, kde každým rokem na jaře sledujeme souboje o hnízdo, úpravu hnízda, pak vysezení a odchov mláďat,
v pozdním létě jejich první letecké pokusy, na podzim odlet do teplých krajin (no ten pravda moc nesledujeme, prostě se jednoho dne nevrátí z lovu na své hnízdo)
a pak celou zimu smutné prázdné hnízdo.
Poslední dva roky se čápi pokoušejí založit nové hnízdo a vyhlédli si k tomuto účelu komín bývalé pekárny. Majitelé s tím ale nesouhlasí a jakékoliv pokusy o založení hnízda jim kazí.
Vloni tolik naštvali čápa, že sletěl na ulici a okloval tam parkující auto.
Často a rádi podnikáme
procházky a výlety s kamarády a známými. V galerii
Výlety najdete i setkání Besky, Barči a jejich potomků. Je úžasné sledovat jak se z těch malých
medvídků mění na pány psy nebo na velké psí slečny
Barča byla uchovněna na podzim 2007. Moc jsme se těšili, že budeme mít štěňátka, o která bude pečovat nejen jejich matka, ale i babička. Byla by to pro nás zajímavá zkušenost.
Bessy (náš Medoušek, Besinka, Brusinka, Zrzka) bohužel v lednu 2008 zemřela. Svých vnoučátek od Barči se tak už nedočkala. Moc nám všem chybí.
Přesto jsme se rozhodli Barču nakrýt. Vybrali jsme jí mladého německého psa Jökull Löwe von Walhall.
Barče se 4.4.2008 narodilo 10 štěňátek.
Porod byl dlouhý, ale Barča vše zvládla bez problémů. To už se nedá říct o nás, byla to naše první zkušenost s početným vrhem a ne vše šlo tak hladce, jak bychom si představovali.
Bára sice pomáhala, co jí síly stačily, ale přece jen zbyla ještě spousta práce na nás. Poprvé jsme přikrmovali štěňata mlékem, ze začátku ho od nás moc nechtěli,
ale velmi rychle pochopili o co jde, a pak jsme už nestačili utíkat před plazícími se dravci. Nezapomenutelná jsou "první slova" Fialky "ehmmm ehmmm",
když si vychutnávala mléko.
Během dvou měsíců nám přibylo pár šedin i vrásek
, ale hlavně hodně cenných zkušeností. Zažili jsme mnoho krásných chvil se štěňátky.
Byl to první vrh, kdy jsme si doma nechali všechna štěňata do osmi týdnů věku a nelitujeme toho. Roztomilá sedmitýdenní štěňátka se před našimi zraky změnila na likvidační četu.
Nejvýraznějším a nejživějším štěnětem byla v tomto vrhu Fialka (Comtesa), s trochou nadsázky by se dala nazvat "osobností vrhu"
.
Chtěla bych zde ještě jednou poděkovat všem, kteří přispěli pomocí i dobrou radou.
Při jedné z říjnových procházek jsem na louce našla malého ježečka, bylo brzo ráno a byl úplně ztuhlý.
Nejdřív jsem ho tam chtěla nechat, ale pak mi to nedalo a vrátila jsem se pro něj. Je to ježeček z jednoho z posledních letošních vrhů, z generace,
která nedokáže / nestihne nabrat dostatečnou váhu pro přezimování. Už na ruce se začal zahřívat a doma, když jsme ho dali ke kočičí misce, začal okamžitě žrát.
Skoro jsme měli strach, aby to nepřehnal. Nutno podotknout, že ho nerozházela ani kočka, která se také ochotně přidala.
Připravili jsme bedýnku, ve které bude přezimovat a dali ho ven na sluníčko. Ježek to pochopil nějak jinak a z bedýnky utekl.
Přistavil si k okraji bedýnky misku a pomocí ní přelezl ven. Snad neutekl daleko a najde cestu ke granulím, které dáváme ježkům na noc ven.
Šanci dostal, snad ji úplně nepromarní.
Už delší dobu jsme uvažovali o pořízení psa. Po smrti Bes bylo jasné, že musíme nám i Barče pořídit nového kamaráda.
Volba padla na štěně z norské chovatelské stanice Aldibara. Napsali jsme chovatelce a napjatě čekali, jestli bude souhlasit
a jestli na nás zbyde štěně. Souhlasila!!! Super!!! Bohužel nebyl ve vrhu volný pejsek a tak nezbylo než čekat, jak dopadne
další krytí. POVEDLO SE, matka Kraka během 4 hodin porodila 13 krásných a zdravých štěňat,
4 fenky a 9 pejsků - hned bylo z čeho vybírat. Z našeho uzšího výběru 5 pejsků nám byl přidělen pejsek se zlatou stužkou - Gull, kterého
jsme hned překřtili na Fabiána.
Fabián je podle pověstí dobrý duch Brdských lesů.
Bohužel později jsme zjistili, že to byl i loupeživý rytíř
V Norsku jsme byli trošku v šoku, tak mohutné feny jsme už dlouho neviděli. Musím se přiznat, že kdyby byla ještě volná fenka,
tak jsme vezli štěňata dvě. Fabián patřil k temperamentnějším štěňatům. Nevím, jak to chovatelka poznala, ale má přesně takový
temperament a povahu, na jakou jsme byli zvyklí od Besky. Rozhodně se nudit nebudeme. Od prvního dne vymýšlí různé lumpačiny.
Bára postupně přišla o svůj oblíbený pelíšek a o všechny svoje hračky - to se projevil loupeživý rytíř
Já jsem přišla o zimní bundu, kterou si oblíbil už cestou domů a stále si ji nosí do pelíšku a spí na ní. Naštěstí nic neničí.
Bára rychle poznala, že ve Fabiánovi má velkého (vlastně zatím malého) kumpána a hned ho
začala učit nosit hračky a hlavně honit kočky. Oni je tedy vlastně nehoní, jen za nimi vytrvale chodí, většinou to kočka psychicky
nevydrží a začne utíkat a to je ta správná sranda. Stejně se dají honit i kachny a slepice. Prima zábava.
Fabík dostal na uvítanou velkého metrového plyšového tygra, rychle pochopil k čemu je tygr určen a pilně trénuje několikrát denně.
Ještě jednou díky všem, kteří se za nás přimluvili a kteří nám tak pomohli získat štěně z této chovatelské stanice.
Celá první polovina roku 2009 se u nás nesla v duchu příprav na štěňata. Koupili jsme nové hračky,
připravili balíčky pro štěňata - hračky, knihy, pelíšky, obojky, vodítka, ... Možná trochu předčasně,
ale určitě se budou hodit. Po porodu se už budeme moci věnovat jen a jen štěňátkům.
V březnu jsme společně vyrazili na
procházku kolem Šternberku. Tato procházka se stala pro nás již téměř tradiční.
Poprvé jsme ji absolvovali ještě s Beskou v prosinci 2007. V Parkhotelu jsou k nám vždy vstřícní a vítají
nás s otevřenou náručí, úsměvem na rtech a naše pejsky s rukama plnýma tyčinek.
V dubnu jsme se s Fabíkem a Corýskem zúčastnili klubové výstavy na ranči El-paso. Pro oba psy to byla v podstatě první velká výstava. Oba nás nezklamali a odnesli si výborný posudek i pomyslné 5. místo. V květnu se konal svod mladých. Naše barvy hájili Claudie, Cordulka, Cora, Cid, Corny a Fabík. Všichni svod úspěšně zvládli. Moc nás potěšilo setkání s Bernym (Assan od BS). Ten se svojí paničkou úspěšně zvládl rebonitaci a byla mu tak prodloužena chovnost na další 3 roky. Setkali jsme se i s jeho potomky, kteří absolvovali svod mladých.
Fabík nám rychle vyrostl. Z roztomilého štěňátka se stal krásný pes. Zatím jeho výšku odhadujeme na 74 cm,
a k této výšce má i odpovídající váhu 56kg. Na 10-ti měsíční "štěně" až až. Vlastně má teď úplně stejnou váhu jako Barča.
Absolvovali jsme s ním několik výstav, neúspěšnější byl 1. ročník národní výstavy v Klatovech, kde získal svůj první CAJC.
Pak jsme se ještě zúčastnili pár malých oblastních a krajských výstav. Fabík má krásné výsledky i posudky.
Vždy na něm ale bylo vidět, že ho vystavování opravdu nebaví. Ačkoliv máme přihlášeno ještě pár výstav,
nebudeme ho trápit a raději vyrazíme na výlet nebo procházku.
V červnu jsme se konečně dočkali -
Barča začala hárat a my tak mohli vyrazit na
výlet za ženichem.
Tentokrát jsme zvolili psa z Nizozemí - Rosaceae Amaranthus, domácím jménem
Amore.
Je to opravdu krásný typický mohutný leon s nádhernou záplavou srsti. Přesně takový ženich
jakého Bára potřebuje. Jako bonus má i úžasnou vstřícnou a nekonfliktní povahu.
Opravdu se dá říct, ze miluje lidi. Výlet byl také krásný, vyšlo nám počasí
a viděli jsme zase mnoho nového. Pro ty, kteří rádi cestují a mají rádi přírodu,
můžeme Nizozemí vřele doporučit.
Výlet do Nizozemí byl úspěšný. Posledního srpna se
Barče narodilo 8 štěňátek.
Porod proběhl v naprosté pohodě.
Podle sona jsme očekávali 5 štěňátek. Barča během dvou hodin skutečně porodila 5 štěňátek a pak se uložila ke spánku.
Byli jsme spokojeni, jak šlo všechno rychle. Po třech hodinách
se Barča probudila, zavrtěla se a k našemu velkému překvapení porodila další štěně a pak další a další.
Dostali jsme se tak ke konečnému počtu 5 pejsků a 3 fenky.
Barča nestíhala krmit, takže jsme velmi brzo začali přikrmovat. Od narození se totiž tento vrh lišil od našich předchozích
svou dravostí a chutí k jídlu. "Mastíka" jsme museli dokonce trošku omezovat,
jinak by vypadal jako balónek. Stejnou živelnost projevovala štěnda i ve hře. Jejich hry jsme si opravdu vychutnávali. Musím přiznat,
že nové hračky se nám opravdu osvědčily a štěnda se na nich krásně vyřádila.
Fabík se projevil jako super chůvička. Je jen o rok starší a tak to chvílemi vypadalo, že máme 9 štěňátek.
Byli jsme rozhodnuti si doma nechat jednu fenku. Proběhl opravdu zajímavý výběr a doma zůstala "modrá" fenka. Vybraná byla hlavně kvůli
svému vztahu k Fabíkovi a Barče. Tímto Vám všem oficiálně představujeme ...
Debbie !!!
Koncem listopadu jsme všichni vyrazili na
výlet na Loučeň. Pro naše nejmladší to byl úplně první výlet.
Měli jsme trošku strach, jak to všechno zvládnou. Proběhli se hned na parkovišti "louže nelouže" a pak si pořádně zařádili v parku v listí.
Zvládli tak výlet na jedničku.
Dospěláci a odrostlejší štěnda
se s námi "prošli" parkem a někteří se i vykoupali v místním jezírku. Výlet to byl nádherný. Krásnou a pohodovou atmosféru už jen dokreslilo
slunečné počasí.
V roce 2010 jsme se věnovali hodně výstavám.
Byli jsme na 9 výstavách v Čechách, 3 na Slovensku a 5 v Chorvatsku.
Chtěli jsme nasbírat zkušenosti. Ostudu jsem si určitě neuřízli.
Všichni -
Barča,
Debbie
i
Fabík byli téměř vždy výborní. Jen jednou dostali velmi dobrou.
Určitě se ale máme co učit.
Velikou radost nám způsobili na výstavách Barči potomci. Zmíním zde veliký úspěch dvou z nich:
Danny byl téměř vždy první.
Splnil podmínky získání titulu český junior šampion.
Kordulka byla jen na jedné výstavě,
ale hned vyhrála otevřenou třídu fen. Bylo to pro nás veliké překvapení, nastupovala proti
mnoha krásným fenám.
Moc Dannymu i Kordulce gratulujeme.
Opravdu zajímavé by bylo srovnání našich dvou výletů do Chorvatska -
červnového do Varaždinu
a zářijového do Osijeku. Ale bylo by
to srovnávání neporovnatelného. Tak jen zmíním skvělý výsledek -
Debbie
splnila juniorský šampionát Chorvatska (získala celkem 5x CAJC).
Během roku jsme společně vyrazili na výlety na Kolvín,
ke studánce,
v okolí Kosmonos, zámku Kozel,
Kouřimi a poslední byla v okolí Mirošova.
Poprvé jsme uspořádali společný víkendový srazík. Konal se v Ejpovicích
a všichni jsme si ho pořádně užili. Určitě si ho znovu zopakujeme.
Absolvovali jsme i několik klubových akcí. Svodu mladých se zúčastnili céčka
Ota a Miki,
a déčka Debbie s brášky Dannym
a Leonem. Barča s klidem a přehledem sobě vlastním splnila rebonitaci.
A abych nezapomněla - Fabík má vyhodnocenou DKK (1/1) a
DLK (0/0) a může tak být uchovněný. Uchovnění plánujeme společně s Debbie na podzim 2011.
Bonitováno bylo i několik potomků po Assanovi - Agáta Golden Elf, Adélka a Anthony od Bučického mlýna a Duffy Čejiva.
Někteří z nich mají už i vlastní děti. Máme z nich obrovskou radost.
Assanovi se na jaře narodila štěňátka v chovatelské stanici Zelená míle.
Jedna fenka zůstala doma s mamkou Dafne a jeden pejsek se stal kamarádem a nástupcem táty Assana.
Bohužel se nám nevyhnula i série špatných zpráv. Assanovi byla zjištěna rakovina přední nohy,
Borrisovi rakovina oka a oba museli být uspáni. Po půlročním boji musela být uspána i Aida.
Ani několik operací jí nepomohlo a nespravily její poničenou packu.
Chtěli jsme zaplnit prázdné místo v Aidy rodině co nejdříve a když Barča začala hárat o tři měsíce později,
bylo to jako pokyn "shůry".
Zažádali jsem si o krycí list, nebylo moc času na rozhodování o ženichovi, takže volba padla
na osvědčeného Amore. Krytí se povedlo a o dvě měsíce později se nám narodilo 9 štěňátek.
Téměř ve stejný den, kdy se nám narodila štěňátka, zaválel táta Amore na německé klubové výstavě v Leonbergu a vyhrál
třídu čestnou. Svůj úspěch zopakoval i o týden později na klubovce ve Francii - zde vyhrál třídu šampionů!!
Od narození bylo vidět, že jsou éčka příbuzná s déčky. Stejná dravost a chuť do života i k jídlu. A tak rychle rostly ....
A rostly ....
Fabík byl opět super chůvička, od malička pomáhal Barče olizovat štěňátka
a hrál si s nimi. Starší sestra Debbie pomáhala hlídat štěnda venku.
I ona byla Barče velkou pomocnicí.
V září mě požádali z časopisu Pes přítel člověka, jestli bych nenapsala článek o Leonbergerech.
Souhlasila jsem a po delším boji jsem vyplodila (skoro se dá říct porodila) článek.
Vyšel v listopadovém vydání. Jaký je nebo není, to musíte posoudit sami.
Skvěle ho doplňují názory dalších chovatelů a majitelů i názor veterináře.
U článku nám otiskli i dvě fotky déčkových štěňátek a fotku Fabíka. Za to jsme moc rádi.
Všechny fotky, které nás něčím zaujaly můžete vidět v galerii.
Doufáme, že se Vám na našich stránkách bude líbit.
