Jedna z večerních, skoro nočních, procházek mezi Mirošovem a Příkosicemi. Je výjimečná snad jen tím, že Barča s ovčandou Fančou dostaly přezdívku Červenáček a Rychlonožka
Vlastně ne, ještě jedna výjimka byla ... pokusím se to sepsat. Holky prozkoumávaly malý lesík hned za městem. Nic závažného, závadného, ani ochotného běhat nenašly. Barča hned odběhla o kus dál, doprostřed pole, kde je neposekaný kus, a kde se v trávě a plevelech často ukrývají zajíčci. Deb jako vždy dělala spojku mezi mnou a Barčou, tedy běhala od Barči ke mě a zpátky. Při jedné cestě směrem ke mě jsem na ní uviděla veliký zájem o cosi za mnou. Pootočila jsem se a zírala jsem na srnku, která v klidu vyšla z lesíku (holkami již prozkoumaného) a celkem mírným poklusem běžela k potoku Deb byla ještě dost daleko ode mě, přemýšlela jsem, jaký povel asi tak dát ... "ke mně" by se mohlo lehce zvrtnout na "za srnkou", tak jsem jí zkusila dát povel "stůj" ... a k mému velkému překvapení Deb opravdu zůstala stát
Přece jen ty výstavy k něčemu byly
Po pravdě ... nejdůležitější bylo, že o srnce nevěděla Barča
Ke konci procházky se Barča krásně proběhla obilím, netušila, že to není pšenka, ale ječmen, a že se jí zapíchá do kožichu