Zuchtstation Od Brdské studánky

Chorvatsko - Sinj {8/2011}

Fabík potřeboval ještě poslední chorvatský cac pro splnění Chorvatského šampionátu. Protože má už tři z mezinárodních výstav, přihlásili jsme ho na národní výstavy v Sinj a Kninu. Spolu s ním i obě holky, ať se netrápí sám ;-) Při rezervaci hotelu jsem požadovala, aby psi mohli být s námi na pokoji. Detailně jsem jim popsala plemeno, velikost, povahu, počet psů, ... aby pak na místě nevznikly nějaké problémy. Odpověď přišla kladná, že se psy není problém a máme rezervovaný apartmán.

Cesta proběhla skvěle, jeli jsme v klidu přes noc a přes den jsme pak měli spoustu času na odpočinek a přípravu na výstavu. Trošičku si s námi ale pohrál osud v podobě nerudné vedoucí hotelu, ve kterém jsme měli být ubytováni. Apartmán byl docela pěkný, sice už na tak krásný jako na fotkách ( zub času udělal své ), ale oba pokoje byly útulné a čisté. V jednom pokoji sice střešním oknem vlétaly dovnitř vosy, ale klimatizace je uvedla do patřičných mezí. Jak se ukázalo, i psi měli připravený apartmán ... venkovní kotec. Prý jsou moc velcí. Všichni ostatní psi ( i téměř stejně velcí ) do hotelu směli, naši ne. Umístění pejsanů do kotce nepřicházelo v úvahu. Naši miláčci jsou spíše gaučového typu a v kotci v životě nebyli. Takže první bod proti byl psychický blok můj i psů, nebudu je stresovat těsně před výstavou. Druhá věc - obávala jsem se, aby nechytli nějakou nemoc, kotec opravdu nevoněl a v okolí se navíc potulovaly toulavé kočky. Třetí věc - a ta mě opravdu rozzuřila - hotel neručil za zdraví psů umístěných v kotci?!? Kolem kotce se ve dne (a jak jsem později zjistila i v noci) potulovalo spousta lidí. Kdokoliv mohl psům něco podat nebo i je JEN dráždit. Takže padlo rozhodnutí ... další noc v autě. Opravdu se ukázalo, že to bylo to jediné správné rozhodnutí. Ještě kolem desáté jedenácté v noci se na psy jezdili dívat místní puberťáci. Vždy profičeli na kole těsně kolem psů. Poslední tečkou za ubytováním byla domluva ohledně snídaně. Byli jsme domluveni na šestou hodinu, abychom měli dostatek času dojet na výstavu. No a ráno ... nic. Snídaně prý jsou nejdříve od sedmi, spíš po půl osmé. Odhlásili jsem se tedy z hotelu a vyrazili na výstavu. Tušili jsme, že opravdu to nejhorší už máme za sebou.

Původně jsem plánovali zůstat v hotelu pár dní, absolvovat obě výstavy a potom podniknout i několik výletů po okolí i k moři. To byl stručně náš plán, který padnul hned první den. Fabík splnil šampionát hned na první výstavě. Znechucení z jednání v hotelu bylo tak velké, že jsme nejeli ani na druhou výstavu. Už nám došly síly. Kdybychom jeli i na druhou výstavu, mohla splnit šampionát i Barča.

Takže pokud chcete ubytování v Chorvatských horách v okolí Peručka jezera, vyhněte se hotelu Mihovil. S takhle neseriózním jednáním jsme se ještě nesetkali.

Výstava v Sinj byla krásně připravená, stejně jako všechny výstavy, které jsme v Chorvatsku absolvovali. Tradiční zahájení chorvatskou hymnou následovala moc pěkná vystoupení pěveckého sboru a mažoretek. Pak představení rozhodčích a výstava mohla začít. Podle katalogu jsme byli psaní jako čtvrté plemeno, ale jedno z nich nenastoupilo a ostatní byli jen po 3 psech. Pan rozhodčí si nás nechal nastoupit najednou. Při prohlídce psů byl opravdu důkladný a vše pečlivě zkontroloval. Ze všech zúčastněných leonů se mu nejvíc zalíbil Fabík a nakonec mu i přidělil BOB. U Barči nám nechtěl věřit její věk. Pak zdůraznil, že Baru vůbec nevypadá na svůj věk a má perfektní postavu i kondici.

Fotky máme pouze z cesty tam a zpět. Cesta tam vedla přes hory, od sjezdu z dálnice až do Kninu jsme se kochali a máme i spoustu fotek (některé trošičku rozmazané). Zpátky jsme jeli kousek podél moře a pak jsme najeli na dálnici a po ní fičeli až k českých hranicím. Škoda, že není dokončená dálnice a do Budějovic.

Už cestou zpět se nám zdálo, že se Fabík podezřele stará o Barču a ne o svou favoritku Debbie. Doma se podezření potvrdilo - Barča začala hárat - a Fabík od té doby myslí jen na to jedno .... :-)